Název

2020_10_26-28_Kounov a západní Džbán

Popis

Vypadnout na vandr, už to chtělo. Karimatka, celta, ale stejně v plánu vyhledat řístřeší - vzhledem k předpovědi. V podivné době podivně autem do Kounova. Po žluté ku hraně křídového útesu. Už to začíná, v aleji žluté listí, toho bude na fotkách moho žlutého a barevného a různého. Tam vojtěšská kaple, altánek, pod ní pseoudokeltský menhir. Jde se dál k rozházené skrumáži snad mytických kamenů na úpatí Špičáku, slavné řady si nechávám na později. Pomalu se smráká. Jednotlivé kameny někdy leží, někdy jsou postaveny - podle cedulí jsou zde asi přirozeně, ale nikdo to neví určitě. Je to lehce magické. Vizír, Chodník, Slůně... Svělo se vytrácí a tak pračuji po lesní panelové kolejce kolem Dubu pod Výrov a tam po chvíli boudička "chata" kupodivu otevřená, uvnitř avice a stůl, ovšem okna prázdná stejně jak dveře, profukuje. Je ještě brzy, čtu Vesmír, večeřím atd. klem 9té uléhám do kouta/závětří, zapínám se pečlivě do spacáku na kamenné podlaze která pře karimatku překvavpivě netlačí. spánek dobrý, kolem půlpáté slším chrochtání. Evidentně vyrývají bukice hned vedle chajdy. Už pořádně nezaberu, ale co, kolem 7 vylézám, vařím čaj, vstávám a snídám.Po červené k východu, vhlídky k jihu, na pasekách bedly, na konci plošiny neskutečá vyhlídka na Středohoří. Klesáma mířím dál k výchdu, cesta je v mírném zářezu, po levé straně neskutečnétvary odhalené země, jakoby miniatur něčeh mnohem většího. Scházím do Konětop ochunávaje na pol hrušky a jablka a vychutnávajíc další výhledy - at k středohoří či na Pravdu, barevný listí. Dál zkracuji - studánka neodtéá, voda divná, doplńuji jak nouzovku k vaření.Nahoru na chmenice. Polní cesta není, chvíli hledám v šípkoví a pak se vracím na silnici a po ní dojdu do Ročova. Klášter vidím apsoň id vsi, nescházím už k němu. Na cestě změstyse leží kočka bez hlavy. Nízké sunce a krásný světo, využívám, ,fotím chmelnice a pk dole pdo srázem i stráň, soupám k Pravdě - tam kupodivu nikdo. Fotky na nejdelší čas přisvětluje vycházející půlměsíc. fouká tu. V ohništi žhavé uhlíky, využívám a vařím večeři, dávám plzeňský od vietnamce - má správnou teltu, ale v tom průvnu to neocením. Zalézám. Budí mě měsíc a kotník který jsme si ráno otočil xtam azpáky před chajdou. ýchod slunce meškám ,ale vylézám záhy po nm, nějaké fotky stihnu. Snídaně. a potom to, protč tu spím kadibouda - to je slast! Potom dolu z kopce a už i sbrám plodnice hud, nalézám i možného satanáše. Nechce se mi to pak obcházet a razím npímo přes pol, na mírém návrší neskutečný rozhled na okolní mytické vrcholky - Pravda, rovina, +- Kounovské řady,... dolu k rybníčku a pak po cestě která v erénu, narozdíl od mapy,nějak mizí tak se dávám po zvířecí stezičce sakurálním krpálem vzhůtu k Řadám. ty zběně leč hájmově procházím, svačím A potom po místní stezce kolem kamenu Pegase zpět ku kali sv. vojtěch a přes pole dom. estou zase spousta barev v listí a výhledy k jihu . rozeznávám třeba Louštín, moc dašího ne. Ale - bylo o krásný!

Kategorie a štítky

Nastavení